žhnout

Czech

Alternative forms

• žehnout (rare), žíci (archaic)

Etymology

Inherited from Old Czech žéci, from Proto-Slavic *žeťi (stem *žeg-), from earlier *gegti < *degti, from Proto-Balto-Slavic *degtéi, from Proto-Indo-European *dʰégʷʰeti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʒɦnou̯t]

Verb

žhnout impf

1. to be hot, to glow

   Synonym: sálat

   Vlákno žárovky žhne.

   The light bulb filament is glowing.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	žhnout, žhnouti	Active adjective	žhnoucí, žhoucí
Verbal noun	žehnutí, žhnutí	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	žhnu	žhneme	—	žhněme
2nd person	žhneš	žhnete	žhni	žhněte
3rd person	žhne	žhnou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive žhnout.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	žehl, žhnul	žehli, žhnuli	—	—
masculine inanimate		žehly, žhly, žhnuly		—
feminine	žehla, žhla, žhnula		—
neuter	žehlo, žhlo, žhnulo	žehla, žhla, žhnula	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	žhna, žha	—
feminine + neuter singular	žhnouc, žhouc	—
plural	žhnouce, žhouce	—

Related terms

• ožehavý
• ožehnout
• rozžehnout
• rožnout
• sežehnout
• úžeh
• zažehnout
• žáha
• žeh
• žehadlo
• žehlička
• žehlit
• žhavit
• žhavý
• žhář
• žhnoucí
• žhnutí
• žíhat

 

Further reading

• “žhnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “žhnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “žhnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)