žvanit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech žváti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʒvaɲɪt]

Verb

žvanit ?

1. (colloquial) to chatter, to babble

   Synonyms: see Thesaurus:žvanit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	žvanit, žvaniti	Active adjective	žvanící
Verbal noun	žvanění	Passive adjective	žvaněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	žvaním	žvaníme	—	žvaňme
2nd person	žvaníš	žvaníte	žvaň	žvaňte
3rd person	žvaní	žvaní	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive žvanit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	žvanil	žvanili	žvaněn	žvaněni
masculine inanimate		žvanily		žvaněny
feminine	žvanila		žvaněna
neuter	žvanilo	žvanila	žvaněno	žvaněna

Transgressives	present	past
masculine singular	žvaně	—
feminine + neuter singular	žvaníc	—
plural	žvaníce	—

Related terms

• prožvanit
• vyžvanit
• žvanění
• žvanil

 

Further reading

• “žvaniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “žvanit”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “žvanit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)