γλῶττα
Ancient Greek
Alternative forms
Pronunciation
- (5th BC Attic): IPA: /ɡlɔ́͜ɔt̚ta/
- (1st BC Egyptian): IPA: /ɣlóːt̚ta/
- (4th AD Koine): IPA: /ɣlót̚ta/
- (10th AD Byzantine): IPA: /ɣlót̚ta/
- (15th AD Constantinopolitan): IPA: /ɣlóta/
Noun
γλῶττα (genitive γλώττης) f, first declension; (glōtta)
- a tongue
Inflection
Inflection
| Case / # | Singular | Dual | Plural |
|---|---|---|---|
| Nominative | ἡ γλῶττᾰ | τὼ γλώττᾱ | αἱ γλῶτται |
| Genitive | τῆς γλώττης | τοῖν γλώτταιν | τῶν γλωττῶν |
| Dative | τῇ γλώττῃ | τοῖν γλώτταιν | ταῖς γλώτταις |
| Accusative | τὴν γλῶττᾰν | τὼ γλώττᾱ | τὰς γλώττᾱς |
| Vocative | γλῶττᾰ | γλώττᾱ | γλῶτται |
Descendants
- English: glottis, polyglot
- Italian: glottide, poliglotto