dočíst

Czech

Etymology

From do- +‎ číst.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdot͡ʃiːst]

Verb

dočíst pf (imperfective dočítat)

1. to finish reading

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dočíst, dočísti	Active adjective	dočetší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dočtu	dočteme	—	dočtěme
2nd person	dočteš	dočtete	dočti	dočtěte
3rd person	dočte	dočtou	—	—

The verb dočíst does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dočetl	dočetli	dočten	dočteni
masculine inanimate		dočetly		dočteny
feminine	dočetla		dočtena
neuter	dočetlo	dočetla	dočteno	dočtena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	dočet
feminine + neuter singular	—	dočetši
plural	—	dočetše

Further reading

• dočísti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dočísti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dočíst in Internetová jazyková příručka