klín
See also: klin
Czech edit
Etymology edit
Inherited from Old Czech klín, from Proto-Slavic *klinъ.
Pronunciation edit
Noun edit
klín m inan
Declension edit
Further reading edit
Old Czech edit
Etymology edit
Inherited from Proto-Slavic *klinъ.
Pronunciation edit
Noun edit
klín m inan
Declension edit
Declension of klín (hard o-stem)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | klín | klíny | klíni, klínové |
genitive | klína, klínu | klínú | klínóv |
dative | klínu | klínoma | klínóm |
accusative | klín | klíny | klíny |
vocative | klíne | klíny | klíni, klínové |
locative | klíně, klínu | klínú | klíniech |
instrumental | klínem | klínoma | klíny |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants edit
- Czech: klín
Further reading edit
- Jan Gebauer (1903–1916) “klín”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění