Last modified on 25 August 2014, at 02:38

končit

CzechEdit

PronunciationEdit

VerbEdit

končit impf (perfective skončit)

  1. to end; to finish

ConjugationEdit

Present Singular Present Plural Past Singular Past Plural
1st person končím končíme končil jsem, končila jsem končili jsme, končily jsme
2nd person končíš končíte končil jsi, končila jsi končili jste, končily jste
3rd person končí končí končil, končila, končilo končili, končily

AntonymsEdit

Derived termsEdit