konec

CzechEdit

EtymologyEdit

From Proto-Slavic *konьcь.

PronunciationEdit

NounEdit

konec m

  1. end (extreme part)
  2. (dated) end (purpose)
    • 1923, Zákon na ochranu republiky:
      Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,...

DeclensionEdit

AntonymsEdit

Related termsEdit


Serbo-CroatianEdit

EtymologyEdit

From Proto-Slavic *konьcь.

NounEdit

konec m

  1. (Kajkavian) end
  2. (Kajkavian) thread

Related termsEdit


SloveneEdit

EtymologyEdit

From Proto-Slavic *konьcь.

PronunciationEdit

NounEdit

kônec m inan (genitive kônca, nominative plural kônci)

  1. end (extreme part)
  2. part
    Na drugem koncu sveta.
    On the other part of the world.
  3. tip (of one's tongue)

DeclensionEdit

Last modified on 18 April 2014, at 18:52