Last modified on 21 May 2014, at 13:04

konec

CzechEdit

EtymologyEdit

From Proto-Slavic *konьcь.

PronunciationEdit

NounEdit

konec m

  1. end (extreme part)
  2. (dated) end (purpose)
    • 1923, Zákon na ochranu republiky:
      Kdo se s někým spolčí k úkladům o republiku, kdo vejde k témuž konci ve styk přímý nebo nepřímý s cizí mocí nebo s cizími činiteli, zejména vojenskými nebo finančními,...

DeclensionEdit

AntonymsEdit

Related termsEdit


Serbo-CroatianEdit

EtymologyEdit

From Proto-Slavic *konьcь.

NounEdit

konec m

  1. (Kajkavian) end
  2. (Kajkavian) thread

Related termsEdit


SloveneEdit

EtymologyEdit

From Proto-Slavic *konьcь.

PronunciationEdit

NounEdit

kônec m inan (genitive kônca, nominative plural kônci)

  1. end (extreme part)
  2. part
    Na drugem koncu sveta.
    On the other part of the world.
  3. tip (of one's tongue)

DeclensionEdit