Last modified on 5 April 2015, at 08:10

močit

CzechEdit

VerbEdit

močit impf

  1. to urinate

ConjugationEdit

Present Singular Present Plural Past Singular Past Plural
1st person močím močíme močil jsem, močila jsem močili jsme, močily jsme
2nd person močíš močíte močil jsi, močila jsi močili jste, močily jste
3rd person močí močí močil, močila, močilo močili, močily

SynonymsEdit

Derived termsEdit

External linksEdit

  • močiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • močiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989