mocnitel

Czech

Etymology

From mocnit +‎ -tel.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmot͡sɲɪtɛl]

Noun

mocnitel m anim or m inan

1. (arithmetic) exponent (the power to which something is to be raised)

   Synonym: exponent

Declension

when animate:

Declension of mocnitel (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	mocnitel	mocnitelé
genitive	mocnitele	mocnitelů
dative	mocniteli	mocnitelům
accusative	mocnitele	mocnitele
vocative	mocniteli	mocnitelé
locative	mocniteli	mocnitelích
instrumental	mocnitelem	mocniteli

when inanimate:

Declension of mocnitel (soft masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	mocnitel	mocnitele
genitive	mocnitele	mocnitelů
dative	mocniteli	mocnitelům
accusative	mocnitel	mocnitele
vocative	mocniteli	mocnitele
locative	mocniteli	mocnitelích
instrumental	mocnitelem	mocniteli

Further reading

• mocnitel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• mocnitel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• mocnitel in Internetová jazyková příručka