nasměrovat

Czech

Etymology

From na- +‎ směr +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnasm̩ɲɛrovat]

Verb

nasměrovat pf (imperfective směrovat)

1. to direct (somewhere)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	nasměrovat, nasměrovati	Active adjective	nasměrovavší
Verbal noun	nasměrování	Passive adjective	nasměrovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	nasměruji, nasměruju (coll.)	nasměrujeme	—	nasměrujme
2nd person	nasměruješ	nasměrujete	nasměruj	nasměrujte
3rd person	nasměruje	nasměrují, nasměrujou (coll.)	—	—

The verb nasměrovat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	nasměroval	nasměrovali	nasměrován	nasměrováni
masculine inanimate		nasměrovaly		nasměrovány
feminine	nasměrovala		nasměrována
neuter	nasměrovalo	nasměrovala	nasměrováno	nasměrována

Transgressives	present	past
masculine singular	—	nasměrovav
feminine + neuter singular	—	nasměrovavši
plural	—	nasměrovavše

Related terms

• směr

 

Further reading

• “nasměrovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “nasměrovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “nasměrovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)