osvícení

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈosviːt͡sɛɲiː]

Etymology 1

Noun

osvícení n

1. verbal noun of osvítit
2. enlightenment (act of enlightening, or the state of being enlightened or instructed)

Declension

Declension of osvícení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	osvícení	osvícení
genitive	osvícení	osvícení
dative	osvícení	osvícením
accusative	osvícení	osvícení
vocative	osvícení	osvícení
locative	osvícení	osvíceních
instrumental	osvícením	osvíceními

Related terms

• osvícenství n

 

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Adjective

osvícení

1. animate masculine nominative/vocative plural of osvícený

Further reading

• osvícení in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• osvícení in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• osvícení in Internetová jazyková příručka