otčím
Czech edit
Etymology edit
Inherited from Old Czech otčím, from Proto-Slavic *otьčimъ.
Pronunciation edit
Noun edit
otčím m anim
Declension edit
See also edit
- macecha f
Further reading edit
Old Czech edit
Alternative forms edit
Etymology edit
Inherited from Proto-Slavic *otьčimъ.
Pronunciation edit
Noun edit
otčím m pers
Declension edit
Declension of otčím (hard o-stem)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | otčím | otčímy | otčími, otčímové |
genitive | otčíma | otčímú | otčímóv |
dative | otčímu, otčímovi | otčímoma | otčímóm |
accusative | otčíma | otčímy | otčímy |
vocative | otčíme | otčímy | otčími, otčímové |
locative | otčímu, otčímovi | otčímú | otčímiech |
instrumental | otčímem | otčímoma | otčímy |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants edit
- Czech: otčím
See also edit
- macecha f
Further reading edit
- Jan Gebauer (1903–1916) “otčím”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění