plukken
Dutch
Pronunciation
- IPA: /ˈplɵkə(n)/
Verb
plukken
- to pluck (i.e. to pull something sharply or to pull something out)
Conjugation
Conjugation of plukken (weak)
| infinitive | plukken | |||
|---|---|---|---|---|
| present tense | past tense | |||
| 1st person singular | pluk | plukte | ||
| 2nd person singular | plukt | plukte | ||
| 3rd person singular | plukt | plukte | ||
| plural | plukken | plukten | ||
| subjunctive sing.1 | plukke | plukte | ||
| subjunctive plur.1 | plukken | plukten | ||
| imperative sing. | pluk | |||
| imperative plur.1 | plukt | |||
| participles | plukkend | (hebben) geplukt | ||
| 1)Archaic. | ||||
Derived terms
- kaalplukken