rozluštit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
rozluštit pf (imperfective luštit)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | rozluštit, rozluštiti | Active adjective | rozluštivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozluštění | Passive adjective | rozluštěný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozluštím | rozluštíme | — | rozlušťme, rozluštěme |
| 2nd person | rozluštíš | rozluštíte | rozlušť, rozlušti | rozlušťte, rozluštěte |
| 3rd person | rozluští | rozluští | — | — |
| The verb rozluštit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozluštil | rozluštili | rozluštěn | rozluštěni |
| masculine inanimate | rozluštily | rozluštěny | ||
| feminine | rozluštila | rozluštěna | ||
| neuter | rozluštilo | rozluštila | rozluštěno | rozluštěna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozluštiv |
| feminine + neuter singular | — | rozluštivši |
| plural | — | rozluštivše |
Related terms edit
Further reading edit
- rozluštiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozluštiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989