roztříštit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
roztříštit pf
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | roztříštit, roztříštiti | Active adjective | roztříštivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | roztříštění | Passive adjective | roztříštěný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | roztříštím | roztříštíme | — | roztříštěme |
| 2nd person | roztříštíš | roztříštíte | roztříšti | roztříštěte |
| 3rd person | roztříští | roztříští | — | — |
| The verb roztříštit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | roztříštil | roztříštili | roztříštěn | roztříštěni |
| masculine inanimate | roztříštily | roztříštěny | ||
| feminine | roztříštila | roztříštěna | ||
| neuter | roztříštilo | roztříštila | roztříštěno | roztříštěna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | roztříštiv |
| feminine + neuter singular | — | roztříštivši |
| plural | — | roztříštivše |
Further reading edit
- roztříštiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- roztříštiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989