vyšetřovat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
vyšetřovat impf (perfective vyšetřit)
- to investigate, to inquire, to examine
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | vyšetřovat, vyšetřovati | Active adjective | vyšetřující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | vyšetřování | Passive adjective | vyšetřovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyšetřuji, vyšetřuju (coll.) |
vyšetřujeme | — | vyšetřujme |
| 2nd person | vyšetřuješ | vyšetřujete | vyšetřuj | vyšetřujte |
| 3rd person | vyšetřuje | vyšetřují, vyšetřujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vyšetřovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyšetřoval | vyšetřovali | vyšetřován | vyšetřováni |
| masculine inanimate | vyšetřovaly | vyšetřovány | ||
| feminine | vyšetřovala | vyšetřována | ||
| neuter | vyšetřovalo | vyšetřovala | vyšetřováno | vyšetřována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | vyšetřuje | — |
| feminine + neuter singular | vyšetřujíc | — |
| plural | vyšetřujíce | — |
Derived terms edit
Further reading edit
- vyšetřovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vyšetřovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vyšetřovat in Internetová jazyková příručka