vyslepičit
Czech edit
Pronunciation edit
Verb edit
vyslepičit pf
- (colloquial) to blab (to tell what was meant to be secret)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | vyslepičit, vyslepičiti | Active adjective | vyslepičivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | vyslepičení | Passive adjective | vyslepičený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyslepičím | vyslepičíme | — | vyslepičme |
| 2nd person | vyslepičíš | vyslepičíte | vyslepič | vyslepičte |
| 3rd person | vyslepičí | vyslepičí | — | — |
| The verb vyslepičit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyslepičil | vyslepičili | vyslepičen | vyslepičeni |
| masculine inanimate | vyslepičily | vyslepičeny | ||
| feminine | vyslepičila | vyslepičena | ||
| neuter | vyslepičilo | vyslepičila | vyslepičeno | vyslepičena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | vyslepičiv |
| feminine + neuter singular | — | vyslepičivši |
| plural | — | vyslepičivše |
Further reading edit
- vyslepičiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vyslepičit in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989