vytrhnout
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
vytrhnout pf (imperfective vytrhávat)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | vytrhnout, vytrhnouti | Active adjective | vytrhnuvší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vytrhnu | vytrhneme | — | vytrhněme |
| 2nd person | vytrhneš | vytrhnete | vytrhni | vytrhněte |
| 3rd person | vytrhne | vytrhnou | — | — |
| The verb vytrhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vytrhl, vytrhnul | vytrhli, vytrhnuli | vytržen | vytrženi |
| masculine inanimate | vytrhly, vytrhnuly | vytrženy | ||
| feminine | vytrhla, vytrhnula | vytržena | ||
| neuter | vytrhlo, vytrhnulo | vytrhla, vytrhnula | vytrženo | vytržena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | vytrhnuv |
| feminine + neuter singular | — | vytrhnuvši |
| plural | — | vytrhnuvše |
Further reading edit
- vytrhnouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vytrhnouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- vytrhnout in Internetová jazyková příručka