zloděj

See also: zlodej

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zloděj, from Proto-Slavic *zъlodějь.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzloɟɛj]

Noun

zloděj m anim (feminine zlodějka)

1. thief

Declension

Declension of zloděj (soft masculine animate)

	singular	plural
nominative	zloděj	zloději, zlodějové
genitive	zloděje	zlodějů
dative	zlodějovi, zloději	zlodějům
accusative	zloděje	zloděje
vocative	zloději	zloději, zlodějové
locative	zlodějovi, zloději	zlodějích
instrumental	zlodějem	zloději

Derived terms

• zloděj křičí, chyťte zloděje
• zlodějka
• zlodějna
• zlodějský

 

See also

• kradač
• loupežník
• lupič
• poberta
• rozkradač
• vykořisťovatel
• vykradač

Further reading

• zloděj in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zloděj in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zloděj in Internetová jazyková příručka