zvonivý

Czech

Etymology

From zvon (“bell”) +‎ -ivý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzvoɲɪviː]
• Rhymes: -ɪviː
• Hyphenation: zvo‧ni‧vý

Adjective

zvonivý (comparative zvonivější, superlative nejzvonivější, adverb zvonivě)

1. ringing

   Synonym: zvučný

Declension

Declension of zvonivý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	zvonivý		zvonivá	zvonivé
genitive	zvonivého		zvonivé	zvonivého
dative	zvonivému		zvonivé	zvonivému
accusative	zvonivého	zvonivý	zvonivou	zvonivé
locative	zvonivém		zvonivé	zvonivém
instrumental	zvonivým		zvonivou	zvonivým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	zvoniví	zvonivé		zvonivá
genitive	zvonivých
dative	zvonivým
accusative	zvonivé			zvonivá
locative	zvonivých
instrumental	zvonivými

Derived terms

• zvonivost

 

Related terms

• zvon
• zvonař
• zvonění
• zvoník

 

Further reading

• zvonivý in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zvonivý in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zvonivý in Internetová jazyková příručka