mocichtivý

Czech

Etymology

From moc +‎ chtivý.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmot͡sɪxcɪviː]

Adjective

mocichtivý

1. power-hungry (having a strong desire for power)

Declension

Declension of mocichtivý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	mocichtivý		mocichtivá	mocichtivé
genitive	mocichtivého		mocichtivé	mocichtivého
dative	mocichtivému		mocichtivé	mocichtivému
accusative	mocichtivého	mocichtivý	mocichtivou	mocichtivé
locative	mocichtivém		mocichtivé	mocichtivém
instrumental	mocichtivým		mocichtivou	mocichtivým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	mocichtiví	mocichtivé		mocichtivá
genitive	mocichtivých
dative	mocichtivým
accusative	mocichtivé			mocichtivá
locative	mocichtivých
instrumental	mocichtivými

Further reading

• mocichtivý in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• mocichtivý in Internetová jazyková příručka