umožnit

Czech

Etymology

From u- +‎ možný +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈumoʒɲɪt]

Verb

umožnit pf (imperfective umožňovat)

1. to enable, to make possible

   Antonym: znemožnit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	umožnit, umožniti	Active adjective	umožnivší
Verbal noun	umožnění	Passive adjective	umožněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	umožním	umožníme	—	umožněme
2nd person	umožníš	umožníte	umožni	umožněte
3rd person	umožní	umožní	—	—

The verb umožnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	umožnil	umožnili	umožněn	umožněni
masculine inanimate		umožnily		umožněny
feminine	umožnila		umožněna
neuter	umožnilo	umožnila	umožněno	umožněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	umožniv
feminine + neuter singular	—	umožnivši
plural	—	umožnivše

Related terms

• možný

 

Further reading

• umožniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• umožniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• umožnit in Internetová jazyková příručka