konverzovat
Czech edit
Etymology edit
Derived from Latin conversor (“live, have dealings with”) + suffix -ovat.
Pronunciation edit
Verb edit
konverzovat impf
- to converse (to talk; to engage in conversation)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | konverzovat, konverzovati | Active adjective | konverzující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | konverzování | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | konverzuji, konverzuju (coll.) |
konverzujeme | — | konverzujme |
| 2nd person | konverzuješ | konverzujete | konverzuj | konverzujte |
| 3rd person | konverzuje | konverzují, konverzujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive konverzovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | konverzoval | konverzovali | — | — |
| masculine inanimate | konverzovaly | — | ||
| feminine | konverzovala | — | ||
| neuter | konverzovalo | konverzovala | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | konverzuje | — |
| feminine + neuter singular | konverzujíc | — |
| plural | konverzujíce | — |
Related terms edit
- See verš
See also edit
Further reading edit
- konverzovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- konverzovat in Internetová jazyková příručka