odůvodnit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
odůvodnit pf
- to justify
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | odůvodnit, odůvodniti | Active adjective | odůvodnivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | odůvodnění | Passive adjective | odůvodněný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | odůvodním | odůvodníme | — | odůvodněme |
| 2nd person | odůvodníš | odůvodníte | odůvodni | odůvodněte |
| 3rd person | odůvodní | odůvodní | — | — |
| The verb odůvodnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | odůvodnil | odůvodnili | odůvodněn | odůvodněni |
| masculine inanimate | odůvodnily | odůvodněny | ||
| feminine | odůvodnila | odůvodněna | ||
| neuter | odůvodnilo | odůvodnila | odůvodněno | odůvodněna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | odůvodniv |
| feminine + neuter singular | — | odůvodnivši |
| plural | — | odůvodnivše |
Derived terms edit
See also edit
Further reading edit
- odůvodniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- odůvodniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- odůvodnit in Internetová jazyková příručka