protivník

See also: protivnik

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech protivník, from Proto-Slavic *protivьnikъ. By surface analysis, protivný +‎ -ík. Compare Serbo-Croatian protivnik.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprocɪvɲiːk]

Noun

protivník m anim (feminine protivnice)

1. adversary; opponent
2. competitor (person against whom one is competing, e.g. in a sport)

Declension

Declension of protivník (velar masculine animate)

	singular	plural
nominative	protivník	protivníci
genitive	protivníka	protivníků
dative	protivníkovi, protivníku	protivníkům
accusative	protivníka	protivníky
vocative	protivníku	protivníci
locative	protivníkovi, protivníku	protivnících
instrumental	protivníkem	protivníky

Derived terms

• protivníkův

 

Further reading

• protivník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• protivník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• protivník in Akademický slovník cizích slov, 1995, at prirucka.ujc.cas.cz

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *protivьnikъ. By surface analysis, protivný +‎ -ík.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈprociʋɲiːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈprocivɲiːk/

Noun

protivník m pers

1. adversary; opponent

Declension

Declension of protivník (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	protivník	protivníky	protivníci, protivníkové
genitive	protivníka	protivníkú	protivníkóv
dative	protivníku, protivníkovi	protivníkoma	protivníkóm
accusative	protivníka	protivníky	protivníky
vocative	protivníče	protivníky	protivníci, protivníkové
locative	protivníku, protivníkovi	protivníkú	protivníciech
instrumental	protivníkem	protivníkoma	protivníky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: protivník

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “protivník”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

Old Slovak

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *protivьnikъ. By surface analysis, protivný +‎ -ík.

Noun

protivník m anim

1. adversary; opponent

Descendants

• Slovak: protivník

Further reading

• Majtán, Milan et al., editors (1991–2008), “protivník”, in Historický slovník slovenského jazyka [Historical Dictionary of the Slovak Language] (in Slovak), volumes 1–7 (A – Ž), Bratislava: VEDA, →OCLC

Slovak

Etymology

Inherited from Old Slovak protivník, from Proto-Slavic *protivьnikъ. By surface analysis, protivný +‎ -ík.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprɔcivɲiːk]

Noun

protivník m anim (genitive singular protivníka, nominative plural protivníci, declension pattern of chlap, feminine protivníčka)

1. adversary; opponent

   Synonym: súper

2. competitor (person against whom one is competing, e.g. in a sport)

Declension

Declension of protivník

	singular	plural
nominative	protivník	protivníci
genitive	protivníka	protivníkov
dative	protivníkovi	protivníkom
accusative	protivníka	protivníkov
locative	protivníkovi	protivníkoch
instrumental	protivníkom	protivníkmi

Further reading

• “protivník”, in Slovníkový portál Jazykovedného ústavu Ľ. Štúra SAV [Dictionary portal of the Ľ. Štúr Institute of Linguistics, Slovak Academy of Science] (in Slovak), https://slovnik.juls.savba.sk, 2024