Etymology
edit
From vy- + mknout.
Pronunciation
edit
vymknout pf (imperfective vymykat)
- (transitive) to sprain, to twist
- (transitive) to dislocate
- (reflexive with se) to get out of control
- Tohle by se mohlo vymknout z ruky. ― This could get out of hand.
- (reflexive with se) to get dislocated
Conjugation
edit
Conjugation
Infinitive
|
vymknout, vymknouti
|
Active adjective
|
vymknuvší
|
Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
The verb vymknout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
Participles |
Past participles |
Passive participles
|
|
singular |
plural |
singular |
plural
|
masculine animate
|
vymkl, vymknul |
vymkli, vymknuli |
vymčen, vymknut |
vymčeni, vymknuti
|
masculine inanimate
|
vymkly, vymknuly |
vymčeny, vymknuty
|
feminine
|
vymkla, vymknula |
vymčena, vymknuta
|
neuter
|
vymklo, vymknulo |
vymkla, vymknula |
vymčeno, vymknuto |
vymčena, vymknuta
|
Further reading
edit
- vymknouti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vymknouti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989