zřěnicě

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *zěnica. Cognate with Old Polish źrzenica.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈzr̝i̯ɛɲit͡si̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈzr̝ɛɲit͡sɛ/

Noun

zřěnicě f

1. (anatomy, hapax) pupil

Declension

Declension of zřěnicě (soft a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	zřěnicě	zřěnici	zřěnicě
genitive	zřěnicě	zřěnicú	zřěnicí, zřěnic
dative	zřěnici	zřěnicěma	zřěniciem
accusative	zřěnicu	zřěnici	zřěnicě
vocative	zřěnice	zřěnici	zřěnicě
locative	zřěnici	zřěnicú	zřěniciech
instrumental	zřěnicú	zřěnicěma	zřěnicěmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “zřěnicě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění