zabít

See also: zabit and zabiť

Czech

Etymology

From Old Czech zabiti. Equivalent to za- +‎ bít

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzabiːt]

• Audio

  (file)

• Hyphenation: za‧bít

Verb

zabít pf (imperfective zabíjet)

1. (transitive) to kill
2. (figuratively, colloquial) to kill (to express one’s anger at)

   Roztrhal mé nejlepší tričko. Až ho uvidím, tak ho zabiju! ― He's torn my best shirt. When I see him, I'll kill him!

3. (reflexive with se) to commit suicide, to get killed, to be killed

   Zabil se kvůli depresi. ― He committed suicide because of depression.

Conjugation

Conjugation

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zabiji, zabiju (coll.)	zabijeme	—	zabijme
2nd person	zabiješ	zabijete	zabij	zabijte
3rd person	zabije	zabijí, zabijou (coll.)	—	—

The verb zabít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zabil	zabili	zabit	zabiti
masculine inanimate		zabily		zabity
feminine	zabila		zabita
neuter	zabilo	zabila	zabito	zabita

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zabiv
feminine + neuter singular	—	zabivši
plural	—	zabivše

Synonyms

• usmrtit, ubezdušit, oddělat, odkráglovat, odkrouhnout

Hyponyms

• popravit
• oběsit
• ubičovat
• ubít
• ubodat
• umlátit
• umrskat
• upálit
• uškrtit
• utopit
• utratit
• zadávit
• zahubit
• zakousnout
• zapíchnout
• zardousit
• zaříznout
• zastřelit
• zavraždit

Derived terms

• přizabít
• zabijačka
• zabiják
• zabít dvě mouchy jednou ranou
• zabitý

Further reading

• zabíti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zabíti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zabít in Internetová jazyková příručka