zvítězit

Czech

Etymology

From z- +‎ vítězit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzviːcɛzɪt]

• Audio

  (file)

Verb

zvítězit pf (imperfective vítězit)

1. to win

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zvítězit, zvítěziti	Active adjective	zvítězivší
Verbal noun	zvítěžení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zvítězím	zvítězíme	—	zvítězme
2nd person	zvítězíš	zvítězíte	zvítěz	zvítězte
3rd person	zvítězí	zvítězí	—	—

The verb zvítězit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zvítězil	zvítězili	—	—
masculine inanimate		zvítězily		—
feminine	zvítězila		—
neuter	zvítězilo	zvítězila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zvítěziv
feminine + neuter singular	—	zvítězivši
plural	—	zvítězivše

Further reading

• zvítěziti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zvítěziti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zvítězit in Internetová jazyková příručka