dokončovat
Czech edit
Pronunciation edit
Verb edit
dokončovat impf
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | dokončovat, dokončovati | Active adjective | dokončující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | dokončování | Passive adjective | dokončovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | dokončuji, dokončuju (coll.) |
dokončujeme | — | dokončujme |
| 2nd person | dokončuješ | dokončujete | dokončuj | dokončujte |
| 3rd person | dokončuje | dokončují, dokončujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dokončovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | dokončoval | dokončovali | dokončován | dokončováni |
| masculine inanimate | dokončovaly | dokončovány | ||
| feminine | dokončovala | dokončována | ||
| neuter | dokončovalo | dokončovala | dokončováno | dokončována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | dokončuje | — |
| feminine + neuter singular | dokončujíc | — |
| plural | dokončujíce | — |
Further reading edit
- dokončovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- dokončovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- dokončovat in Internetová jazyková příručka