vařit

See also: varit, värit, vārīt, варит, and variť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vařiti, from Proto-Slavic *variti, from Proto-Indo-European *wer- (“to burn”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvar̝ɪt]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: va‧řit

Verb

vařit impf (perfective uvařit)

1. to cook [+accusative = something] [+dative = for someone]

   vařit od oka ― to cook by instinct (without measuring)

   Vařím manželovi oběd. ― I'm cooking lunch for my husband.

2. to brew (about beer)
3. to boil

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vařit, vařiti	Active adjective	vařící
Verbal noun	vaření	Passive adjective	vařený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vařím	vaříme	—	vařme
2nd person	vaříš	vaříte	vař	vařte
3rd person	vaří	vaří	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vařit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vařil	vařili	vařen	vařeni
masculine inanimate		vařily		vařeny
feminine	vařila		vařena
neuter	vařilo	vařila	vařeno	vařena

Transgressives	present	past
masculine singular	vaře	—
feminine + neuter singular	vaříc	—
plural	vaříce	—

Antonyms

• mrazit

Derived terms

adjectives

• varný
• vařený

 

nouns

• cukrovar
• kávovar
• lihovar
• pivovar
• var
• varna
• vařečka
• vaření
• vařič
• vařička

 

verbs

• dovařit
• navařit
• povařit
• převařit
• rozvařit
• svařit
• uvařit
• vařívat

 

Further reading

• vařiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vařiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vařit in Internetová jazyková příručka