útěk

See also: utek, utĕk, and útek

Czech

Etymology

Deverbal from utéct (“to flee, run away”). Equivalent to u- +‎ těk, from Proto-Slavic *tekъ, from Proto-Indo-European *tekʷ- (“to run, flow”). Compare Polish ucieczka (“flight, escape”).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuːcɛk]

Noun

útěk m inan

1. flight (act of fleeing)
2. escape

Declension

Declension of útěk (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	útěk	útěky
genitive	útěku	útěků
dative	útěku	útěkům
accusative	útěk	útěky
vocative	útěku	útěky
locative	útěku	útěcích
instrumental	útěkem	útěky

See also

• únik m

Further reading

• útěk in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• útěk in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• útěk in Internetová jazyková příručka