diktovat

Czech

Etymology

From Latin dictō +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdɪktovat]

Verb

diktovat impf (perfective nadiktovat)

1. to dictate (rule a country)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	diktovat, diktovati	Active adjective	důvěřující
Verbal noun	důvěřování	Passive adjective	důvěřovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	důvěřuji, důvěřuju (coll.)	důvěřujeme	—	důvěřujme
2nd person	důvěřuješ	důvěřujete	důvěřuj	důvěřujte
3rd person	důvěřuje	důvěřují, důvěřujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive diktovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	důvěřoval	důvěřovali	důvěřován	důvěřováni
masculine inanimate		důvěřovaly		důvěřovány
feminine	důvěřovala		důvěřována
neuter	důvěřovalo	důvěřovala	důvěřováno	důvěřována

Transgressives	present	past
masculine singular	důvěřuje	—
feminine + neuter singular	důvěřujíc	—
plural	důvěřujíce	—

Related terms

• See dikce

• diktátor

 

Further reading

• “diktovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “diktovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “diktovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)