dikce

Czech

Etymology

Derived from Latin dīcō.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdɪkt͡sɛ]
• Rhymes: -ɪktsɛ

Noun

dikce f

1. style of speaking or writing
2. wording

Declension

Declension of dikce (soft feminine)

	singular	plural
nominative	dikce	dikce
genitive	dikce	dikcí
dative	dikci	dikcím
accusative	dikci	dikce
vocative	dikce	dikce
locative	dikci	dikcích
instrumental	dikcí	dikcemi

Related terms

Related terms

• abdikace
• abdikovat
• adikce
• adiktivní
• dedikace
• dedikovat
• diktafon
• diktát
• diktátor
• diktatura
• diktovat
• edikt
• index
• indexace
• indexovat
• indicie
• indikace
• indikátor
• indikce
• indikovat
• jurisdikce
• kondice
• kondicionál
• kondička
• kontradikce
• nadiktovat
• predikace
• predikát
• predikce
• predikovat
• valedikce
• verdikt

Further reading

• dikce in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dikce in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• dikce in Internetová jazyková příručka