Wiktionary

klíčit

Czech edit

Etymology edit

From klíč (“embryo, germ”) +‎ -it.[1]

Pronunciation edit

Verb edit

klíčit impf

  1. to germinate

Conjugation edit

Conjugation
Infinitive klíčit, klíčiti Active adjective klíčící
Verbal noun klíčení Passive adjective —
Present forms indicative imperative
singular plural singular plural
1st person klíčím klíčíme — kličme
2nd person klíčíš klíčíte klič kličte
3rd person klíčí klíčí — —
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive klíčit.
Participles Past participles Passive participles
singular plural singular plural
masculine animate klíčil klíčili — —
masculine inanimate klíčily —
feminine klíčila —
neuter klíčilo klíčila — —
Transgressives present past
masculine singular klíče —
feminine + neuter singular klíčíc —
plural klíčíce —

Related terms edit

References edit

  1. ^ Rejzek, Jiří (2015) “klíčit”, in Český etymologický slovník [Czech Etymological Dictionary] (in Czech), 3rd (revised and expanded) edition, Praha: LEDA, →ISBN, page 305

Further reading edit

  • klíčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • klíčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
  • klíčit in Internetová jazyková příručka
Retrieved from "https://en.wiktionary.org/w/index.php?title=klíčit&oldid=77823864"