prohlašovat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
prohlašovat impf (perfective prohlásit)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | prohlašovat, prohlašovati | Active adjective | prohlašující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | prohlašování | Passive adjective | prohlašovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | prohlašuji, prohlašuju (coll.) |
prohlašujeme | — | prohlašujme |
| 2nd person | prohlašuješ | prohlašujete | prohlašuj | prohlašujte |
| 3rd person | prohlašuje | prohlašují, prohlašujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive prohlašovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | prohlašoval | prohlašovali | prohlašován | prohlašováni |
| masculine inanimate | prohlašovaly | prohlašovány | ||
| feminine | prohlašovala | prohlašována | ||
| neuter | prohlašovalo | prohlašovala | prohlašováno | prohlašována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | prohlašuje | — |
| feminine + neuter singular | prohlašujíc | — |
| plural | prohlašujíce | — |
Related terms edit
Further reading edit
- prohlašovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- prohlašovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- prohlašovat in Internetová jazyková příručka