prohlásit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
prohlásit pf (imperfective prohlašovat)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | prohlásit, prohlásiti | Active adjective | prohlásivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | prohlášení | Passive adjective | prohlášený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | prohlásím | prohlásíme | — | prohlasme, prohlašme (coll.) |
| 2nd person | prohlásíš | prohlásíte | prohlas, prohlaš (coll.) |
prohlaste, prohlašte (coll.) |
| 3rd person | prohlásí | prohlásí | — | — |
| The verb prohlásit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | prohlásil | prohlásili | prohlášen | prohlášeni |
| masculine inanimate | prohlásily | prohlášeny | ||
| feminine | prohlásila | prohlášena | ||
| neuter | prohlásilo | prohlásila | prohlášeno | prohlášena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | prohlásiv |
| feminine + neuter singular | — | prohlásivši |
| plural | — | prohlásivše |
Derived terms edit
Further reading edit
- prohlásiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- prohlásiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- prohlásit in Internetová jazyková příručka