rozklíčovat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
rozklíčovat pf (imperfective rozklíčovávat)
- (transitive) to decrypt, to solve
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | rozklíčovat, rozklíčovati | Active adjective | rozklíčovavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozklíčování | Passive adjective | rozklíčovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozklíčuji, rozklíčuju (coll.) |
rozklíčujeme | — | rozklíčujme |
| 2nd person | rozklíčuješ | rozklíčujete | rozklíčuj | rozklíčujte |
| 3rd person | rozklíčuje | rozklíčují, rozklíčujou (coll.) |
— | — |
| The verb rozklíčovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozklíčoval | rozklíčovali | rozklíčován | rozklíčováni |
| masculine inanimate | rozklíčovaly | rozklíčovány | ||
| feminine | rozklíčovala | rozklíčována | ||
| neuter | rozklíčovalo | rozklíčovala | rozklíčováno | rozklíčována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozklíčovav |
| feminine + neuter singular | — | rozklíčovavši |
| plural | — | rozklíčovavše |
Further reading edit
- rozklíčovat in Internetová jazyková příručka