rozmluvit
Czech edit
Etymology edit
From roz- + mluvit. Compare Polish rozmówić.
Pronunciation edit
Verb edit
rozmluvit pf (imperfective rozmlouvat)
- to dissuade
- (reflexive with se) to start talking, to get talking
- Během přednášky se profesor rozmluvil. ― The professor started to speak during the lecture.
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | rozmluvit, rozmluviti | Active adjective | rozmluvivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozmluvení | Passive adjective | rozmluvený |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozmluvím | rozmluvíme | — | rozmluvme |
| 2nd person | rozmluvíš | rozmluvíte | rozmluv | rozmluvte |
| 3rd person | rozmluví | rozmluví | — | — |
| The verb rozmluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozmluvil | rozmluvili | rozmluven | rozmluveni |
| masculine inanimate | rozmluvily | rozmluveny | ||
| feminine | rozmluvila | rozmluvena | ||
| neuter | rozmluvilo | rozmluvila | rozmluveno | rozmluvena |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | rozmluviv |
| feminine + neuter singular | — | rozmluvivši |
| plural | — | rozmluvivše |
See also edit
Further reading edit
- rozmluviti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozmluviti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozmluvit in Internetová jazyková příručka