smích

See also: Smich and Śmich

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech smiech, from Proto-Slavic *směxъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsmiːx]
• Rhymes: -iːx

Noun

smích m inan

1. laughter

   dát se do smíchu ― to start laughing

Declension

Declension of smích (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	smích	smíchy
genitive	smíchu	smíchů
dative	smíchu	smíchům
accusative	smích	smíchy
vocative	smíchu	smíchy
locative	smíchu	smíchách, smíších
instrumental	smíchem	smíchy

Related terms

• posměšek m
• směšný
• úsměv m

 

Further reading

• smích in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• smích in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• smích in Internetová jazyková příručka