týt

See also: tyt, Tyt, and TYT

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech týti, from Proto-Slavic *tyti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈtiːt]
• Hyphenation: týt

Verb

týt impf

1. (archaic) to gain weight
2. (archaic) to make use of

Conjugation

Conjugation

Infinitive	týt, týti	Active adjective	tyjící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	tyji, tyju	tyjeme	—	tyjme
2nd person	tyješ	tyjete	tyj	tyjte
3rd person	tyje	tyjí, tyjou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive týt.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	tyl	tyli	—	—
masculine inanimate		tyly		—
feminine	tyla		—
neuter	tylo	tyla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	tyje	—
feminine + neuter singular	tyjíc	—
plural	tyjíce	—

Derived terms

• otýt
• tytí

 

Further reading

• týti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• týti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• týt in Internetová jazyková příručka