větev

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech větev, from Proto-Slavic *větvь. Compare Slovak vetva, Kashubian wietew and Russian ветвь (vetvʹ).

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛtɛf]

• Audio

  (file)

Noun

větev f

1. branch (of a tree)

   Synonyms: haluz, ratolest

Declension

Declension of větev (soft zero-ending feminine reducible)

	singular	plural
nominative	větev	větve
genitive	větve	větví
dative	větvi	větvím
accusative	větev	větve
vocative	větvi	větve
locative	větvi	větvích
instrumental	větví	větvemi

Derived terms

• větvička

 

Related terms

• rozvětvený
• rozvětvit
• větévka
• větvit
• větvoví

 

Further reading

• větev in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• větev in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• větev in Internetová jazyková příručka