From vy- + hnout.
- IPA(key): [ˈvɪɦnou̯t]
- Hyphenation: vy‧hnout
vyhnout pf (imperfective vyhýbat)
- (reflexive with se) to avoid
Conjugation
Infinitive
|
vyhnout, vyhnouti
|
Active adjective
|
vyhnuvší
|
Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
The verb vyhnout does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
Transgressives
|
present
|
past
|
masculine singular
|
— |
vyhnuv
|
feminine + neuter singular
|
— |
vyhnuvši
|
plural
|
— |
vyhnuvše
|
- “vyhnouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
- “vyhnouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “vyhnout”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)