zaříkávat

Czech

Etymology

iterative of zaříkat

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzar̝iːkaːvat]

Verb

zaříkávat impf

1. iterative of zaříkat
2. (transitive) to exorcize, to incant, to conjure

   Synonym: vymítat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zaříkávat, zaříkávati	Active adjective	zaříkávající
Verbal noun	zaříkávání	Passive adjective	zaříkávaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zaříkávám	zaříkáváme	—	zaříkávejme
2nd person	zaříkáváš	zaříkáváte	zaříkávej	zaříkávejte
3rd person	zaříkává	zaříkávají	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zaříkávat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zaříkával	zaříkávali	zaříkáván	zaříkáváni
masculine inanimate		zaříkávaly		zaříkávány
feminine	zaříkávala		zaříkávána
neuter	zaříkávalo	zaříkávala	zaříkáváno	zaříkávána

Transgressives	present	past
masculine singular	zaříkávaje	—
feminine + neuter singular	zaříkávajíc	—
plural	zaříkávajíce	—

Derived terms

• zaříkávač
• zaříkávadlo
• zaříkávání

 

Further reading

• zaříkávati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zaříkávati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zaříkávat in Internetová jazyková příručka