znejasnit
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
znejasnit pf (imperfective znejasňovat)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | znejasnit, znejasniti | Active adjective | znejasnivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | znejasnění | Passive adjective | znejasněný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | znejasním | znejasníme | — | znejasněme |
| 2nd person | znejasníš | znejasníte | znejasni | znejasněte |
| 3rd person | znejasní | znejasní | — | — |
| The verb znejasnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | znejasnil | znejasnili | znejasněn | znejasněni |
| masculine inanimate | znejasnily | znejasněny | ||
| feminine | znejasnila | znejasněna | ||
| neuter | znejasnilo | znejasnila | znejasněno | znejasněna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | znejasniv |
| feminine + neuter singular | — | znejasnivši |
| plural | — | znejasnivše |
Derived terms edit
Further reading edit
- znejasniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- znejasniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- znejasnit in Internetová jazyková příručka