umocnit

Czech

Etymology

From u- +‎ mocnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈumot͡sɲɪt]

Verb

umocnit pf (imperfective mocnit)

1. (arithmetic) to raise

Conjugation

Conjugation

Infinitive	umocnit, umocniti	Active adjective	umocnivší
Verbal noun	umocnění	Passive adjective	umocněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	umocním	umocníme	—	umocněme
2nd person	umocníš	umocníte	umocni	umocněte
3rd person	umocní	umocní	—	—

The verb umocnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	umocnil	umocnili	umocněn	umocněni
masculine inanimate		umocnily		umocněny
feminine	umocnila		umocněna
neuter	umocnilo	umocnila	umocněno	umocněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	umocniv
feminine + neuter singular	—	umocnivši
plural	—	umocnivše

Further reading

• umocniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• umocniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• umocnit in Internetová jazyková příručka