účin

Czech

Etymology

Deverbal from učinit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuːt͡ʃɪn]

Noun

účin m inan

1. (literary) effect

   Synonym: účinek

Declension

Declension of účin (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	účin	účiny
genitive	účinu	účinů
dative	účinu	účinům
accusative	účin	účiny
vocative	účine	účiny
locative	účinu	účinech
instrumental	účinem	účiny

Related terms

• činit
• učinit
• účinek
• účinný

 

Further reading

• účin in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• účin in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• účin in Internetová jazyková příručka