česat

See also: česať

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech česati, from Proto-Slavic *česati (“comb, scratch”), from Proto-Balto-Slavic *késtei. Cognates include Serbo-Croatian češljati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈt͡ʃɛsat]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: če‧sat

Verb

česat impf (perfective učesat)

1. to comb (e.g. hair)

Verb

česat impf (perfective očesat)

1. to pick (to remove a fruit for consumption)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	česat, česati	Active adjective	česající, češící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	česám, češu	česáme, češeme	—	česejme, češme
2nd person	česáš, češeš	česáte, češete	česej, češ	česejte, češte
3rd person	česá, češe	česají, češou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive česat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	česal	česali	česán	česáni
masculine inanimate		česaly		česány
feminine	česala		česána
neuter	česalo	česala	česáno	česána

Transgressives	present	past
masculine singular	česaje, češe	—
feminine + neuter singular	česajíc, češíc	—
plural	česajíce, češíce	—

Related terms

adjectives

• česaný
• neučesaný
• očesaný

 

nouns

• česačka
• česanec
• česáč
• pačes
• pačesek
• pačesy
• účes
• výčes
• výčesek

 

verbs

• načesat
• očesat
• pačesat
• pačísat
• pročesat
• rozčesat
• rozčísnout
• sčesat
• učesat
• vyčesat

 

Further reading

• česati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• česati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989