činžě

Old Czech

Etymology

Borrowed from Middle High German zins.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈt͡ʃinʒi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈt͡ʃinʒɛ/

Noun

činžě f

1. rent

Declension

Declension of činžě (soft a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	činžě	činži	činžě
genitive	činžě	činžú	činží, činž
dative	činži	činžěma	činžiem
accusative	činžu	činži	činžě
vocative	činže	činži	činžě
locative	činži	činžú	činžiech
instrumental	činžú	činžěma	činžěmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: činže

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “činžě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění