Miloň

See also: milon and Miłoń

Old Czech

Etymology

From Miloslav +‎ -oň.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈmiɫoɲ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈmiloɲ/

Proper noun

Miloň m pers

1. a male given name

Declension

Declension of Miloň (soft o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	Miloň	Miloně	Miloni, Miloňové
genitive	Miloně	Miloňú	Miloňóv
dative	Miloňu, Miloňovi	Miloňoma	Miloňóm
accusative	Miloně	Miloně	Miloně
vocative	Miloňu	Miloně	Miloni, Miloňové
locative	Miloňu, Miloňovi	Miloňú	Miloních
instrumental	Miloňem	Miloňoma	Miloni

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

References

• Jan Gebauer (1903–1916) “Miloň”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění